Historie Ukrajiny v tabulkách 4. Světové války


Česko

Rusko

Období

Podkarpatská Rus

Červená Rus (Halič)

Volyň

Střední Ukrajina

Jižní Ukrajina

Východní Ukrajina

Krym

Vyhlášení Československa.

2 roky trvá občanská válka. Končí vítěstvím komunistů a prohlášením SSSR na většině území bývalé Ruské říše.

Krátce po 1. Světové válce

Je součástí Československa. Je řízena guvernérem určeným z Prahy.

Východoevropské říše se hroutí. Prohlašuje se nezávislost na Rusku Ukrajinské lidové republiky a nezávislost na Rakousku-Uhersku Zapadoukrajinské lidové republiky. Vznik první z republik vyvolal pohoršení u místních Rusů a vznik druhé vyvolal nespokojenost místních Poláků. V lednu 1919 se spojuji obě ukrajinské republiky do jediného Ukrajinského státu. Následně ale byla Ukrajina intervenčními armádami zase rozdělena mezí Ruském a Polskem.

Po bolševické revoluci se Krym dočasně stává základnou pro ruský protibolševický odpor generála Vrangele. Po jeho vyhnání rudou armádou Krym je součástí Ruska v SSSR.

Stát je ekonomicky vyspělý, ale kvůli mnohonárodnostnímu složení je v době ekonomické krize ničen etnickými konflikty. Hlavním nebezpečím je podporovaný Hitlerem německý nacizmus.

Vnitrostranické konflikty v komunistické straně, ze které vychází vítězem Stalin. Provádí násilnou kolektivizaci, masové vraždy politických oponentů, buduje v Sibiři koncentrační pracovní tábory.


Meziválečné období

Do roku 1927 mají vlastí sněmovnu. Díky Československé vládě prožívá ekonomický vzestup. Část místních se hlásí k rusínské, část k ukrajinské, část dokonce k ruské národnosti. Nebylo to kvůli etnickým rozdílům místních obyvatelů, ale kvůli nejistotě s vlastní identifikace v následku složitého historického vývoje.

Halič a Volyň jsou zase součástí Polska. V Polském státě nebyla ukrajinská národnost uznávána. Ukrajinci se nuceně přepisovali na Rusy nebo Poláky. V Polském státě postavení pravoslavných na Volyni je ještě horší, než katolíků-uniatů v Haliči. V roce 1938 bylo polskou vládou spáleno kolem 150 pravoslavných kostelů a kolem sta kostelů předáno římským katolíkům. Napětí stoupá. Proti polskému nacionalizmu vzniká nezávislé na náboženském vyznání protipolské nacionalistické ukrajinské hnutí, které považuje za přípustné na polský statní teror odpovídat ukrajinským povstaleckým terorem.

V září roku 1939 došlo k rozdělení Polska mezi nacistickým Německém a Sovětským Svazem. Někteří západní Ukrajinci v první dny naivně vítali osvobození od Poláků Rudou armádou, ale po deportacích na Sibiř ukrajinské inteligence a po začátku násilné kolektivizace brzy svůj kladný postoj k SSSR změnili na obecně nepřátelský.

V občanské válce komunistická rudá armáda zvítězila nad ruskými demokraty, ruskými imperialisty, ukrajinskými nacionalisty a anarchisty. V roce 1922 se vyhlašuje SSSR, součástí kterého se stává řízená bolševiky sovětská Ukrajina. Odpor ukrajinských zemědělců proti kolektivizaci byl spojován s ukrajinským národním cítěním. Proto byl potlačován podstatně většími perzekucemi, než v kolektivizovaných zemědělských oblastech Ruska. Propuká nevídaný v historii zemědělské Ukrajiny umělý hladomor. V době, kdy na Ukrajině bylo násilím zabavováno poslední potraviny a minimálně 4 mln lidí umřelo hlady, prodával SSSR obilí do zahraničí.

Mnoho představitelů ruské emigrace z Krymu našlo svůj nový domov právě v Československu. Například, nemovitost na Krymu měla i Naděžda Abrikosová, manželka prvního československého předsedy vlády Karle Kramáře.

V říjnu 1938 byly okupovány Sudety a po půl roce bylo vyhlášeno německý protektorát.

Roku 1940 viníka československá vláda v emigraci v Londýně, probíha jednání prezidenta Beneše s Churchillem a Stalinem o povalečném obnovení Československa.

Roky 1939-41 jsou obdobím krátkého těsného spojenectví Stalina s Hitlerem. Rozdělí Východní Evropu a poté bujují proti sobě. V roce 1945 končí válka vítězstvím SSSR a ovládnutím východní částí Evropy prostřednictvím armády a satelitních komunistických stran.

2. světová

Místní politici vyhlásili vlastní republiku, ale po třech dnech byli podrobeny Maďary.

V letech 1940-41 krátce před válkou ukrajinští mladí nacionalisté mylně vidí v Hitlerovi možného osvoboditele Ukrajiny od Sovětů. Ale jakmile v červenci roku 1941 po německém obsazení Lvova vyhlásí nezávislost Ukrajiny, jsou všichni zatčení. Například, lídr mladšího křídla ukrajinských nacionalistů Bandera zůstane ve vězení až do prosince 1944. Někteří jeho příbuzní v koncentrácích zemřeli. Je nacisty udržován naživu podobně jiným evropským vyšším politickým osobám v nadějí na možnost jeho využití. Například, měl ve vězení mimo jiné společnost uvězněného v roce 1939 premiéra anektovaného Rakouska.

Vůdce jiného křídla nacionalistů Melnik souhlasil s odmítnutím ukrajinské nezávislostí a s vytvořením ukrajinského protektorátu pod vládou Německa. V průběhu války tento postoj ztrácí sympatizanty. V roce 1943 se ukrajinský nacionalizmus rozchází s okupační německou mocností i na Volyni.

Přes Ukrajinu dvakrát prochází fronta s velkými obětmi materiálními a na životech. Část lidí, kteří přežili hladomor očekávají od příchodu Němců zlepšení. Brzy ale poznávají, že noví vládci jsou ještě horší, než předchozí. Sílí partyzánský odboj. Mezi počtem sovětských občanů zahynulých v 2. světové v boji s fašismem jsou Ukrajinci po rusech druzí nejpočetnější. Zahynulo skoro 7 mln osob.

Část krymských Tatarů, podobně jako část Ukrajinců, hledá spojenectví s Hitlerem pro vytvoření vlastního státu. Jiní naopak bojovali v sovětské rudé armádě proti německým nacistům.

Ztráta Podkarpatské Rusi. Vysídleni až 3 mln Němců mimo území státu (22% obyvatelstva). Příchod k vládě komunistů. Politické represe.

Po smrti Stalina přichází uvolnění, zmírňují se politické represe.

Po 2. světové válce

Je přípojeno k SSSR. Údajně dobrovolně, fakticky právem vítěze. V SSSR jsou všichni prohlášení za Ukrajince, rusínská národnost se neuznává.

Stává se součástí SSSR. Nacionalisté ještě pokračují v partyzánském boji proti sovětům až do roku 1954. Sovětské propagandě se daří zamlčovat skutečné záměry ukrajinských nacionalistů a zdůrazňovat násilnosti, které se bohužel konaly v době války. Tak se dodnes v Rusku zdůrazňuje účast části ukrajinských nacionalistů na židovských pogromech v roce 1941 ve Lvově a na vraždách Poláků v roce 1943 na Volyni. Ta kritika ale nebránila sovětské vládě provádět vůči Polákům stejnou politiku etnických čistek. Všichni Poláci byli do roku 1946 vysídleni z Ukrajiny do Polska.

Protože polské a ukrajinské rodiny v Haliči byly před válkou hodně promíchány, příbuzenské vztahy se prostřednictvím poštovní korespondence a vzácnými příležitostnými návštěvami udržovaly i po rozdělení národů. Proto na západní Ukrajině lidé bývali méně ovlivněny sovětskou propagandou a byly lépe informování o skutečném stavu věci za hranicemi SSSR.

Politická a informační izolace zařídila zde přesvědčení, že SSSR je největší, nejsilnější, nejbohatší, nejspravedlivější, nejmorálnější stát na světě. Čím dále na východ, tím víc lidí je v tom přesvědčeno dodnes.

Industrializace východní Ukrajiny před a po válce značně ovlivnila sociální strukturu obyvatelstva. Je spojena s příchodem rusky mluvících lidí dvou krajně odlišných skupin. V menším počtu přícházeli technicky vzdělaní inteligenti, kteří povznesli význam místního hospodářství a vysokých škol. Ve větším počtu ale přícházeli dělníci proletáři bez pocitu sounáležitosti s jakoukoliv historickou tradicí, kromě sovětské. U lidí se sovětskými hodnotami se většinou těžce nalézá úcta a tolerance k hodnotám jiným, pro ně cizím a nepochopitelným (národnostním, historickým nebo náboženským).

Deportace celého tatarského národa z Krymu do Střední Asie a na Ural se zákazem návštěvy rodné země i pro potomky tohoto národa. Zákaz platil až do roku 1989.

Období


Období

Podkarpatská Rus

Červená Rus (Halič)

Volyň

Střední Ukrajina

Jižní Ukrajina

Východní Ukrajina

Krym