Historie Ukrajiny v tabulkách


Česko

Rusko

Období

Podkarpatská Rus

Červená Rus (Halič)

Volyň

Střední Ukrajina

Jižní Ukrajina

Východní Ukrajina

Krym

Česká ekonomika roste. Částečně vlastní zásluhou, částečně díky zahraničním investicím. ČR se stává členem EU.

Plní se touhy Rusů po posílení centrální vlády silné ruky. Evropská demokracie se prohlašuje za nevhodnou pro Rusko. Vybuduje se vzájemně výhodné spojenectví vlády a nejbohatších podnikatelů. Nevhodní podnikatelé se lehce odstraňuji soudním systémem legálním způsobem, jelikož z devadesátých let na každého velkopodnikatele je nějaký komprimát.

Začátek 21. století

Ústřední vládu v Kyjevě postupně ovládají oligarchové převážně z řad bývalých vládnoucích komunistů ve spojenectví s podnikavými kriminálníky. Vytváří se svaz politiky a organizovaného zločinu, který si podřizuje státní aparát včetně policie a justice. Sílí úplatkářství a justiční zvůle. Ve volbách se střídají oligarchické klany, tvářící se jako politické strany. Politici získávají politické dividendy štvavou rétorikou, převážně spekulují na rozdílech mezí západem a východem země a na jazykové politice.


Několikrát stoupa cena ropy, což zlepšuje finanční postavení Rusů a jejích přesvědčení ve správnosti ruské politiky. Ruští vládci vymýšlí projekty rekonstrukce nového Eurasijského svazu ze zemí bývalého podoby SSSR.

2005-2014, Majdány

Dochází k vymezení proti vládě oligarchů a kriminálníků a vzniká požadavek na demokratické změny a na prozápadní orientaci politiky. Rodiny, u kterých jsou příbuzní v zahraničí, jsou lépe informovaní o možnostech evropského společenského řádu a jsou méně závislé na místních zaměstnavatelích, proto se stávají aktivními účastníky protivládních protestů.

Plně závislé na oficiálních státních informačních zdrojích a na místních zaměstnavatelích lidé vnímají protesty podle dostupných jim informačních zdrojů, pařicích vládnoucím oligarchům. Protesty jsou líčeny v oficiálních zdrojích výhradně jako povstání fašistických radikálů a ukrajinských nacionalistů.



Současně

Po druhém Majdanu se politicky aktivní část společnosti pokouší o změnu k lepšímu. Překážkami jsou:

špatný volební systém, který parlament odmítl přiblížit evropským normám;

staré statní struktury, kterým by více vyhovovala změna klanů, než změna systému;

přetrvávající korupce úřednického a justičního aparátu a nemožnost okamžité výměny státních kvalifikovaných úředníků za jiné s dostačující kvalifikací;

podporovaný Ruskem válečný konflikt na východě země, který nejspíš nadlouho odradí potenciální zahraniční investory.

Po šoku z tragedie v Oděse hledají mírné způsoby soužití a diskuse. Značná část se zapojuje dobrovolně nebo povolávacím rozkazem do bojů na východě země.

Zastrašení informacemi z ruských provládních zdrojů o údajné fašistické chuntě, zklamaní trvalou ekonomickou krizí Ukrajinského státu a taky z nostalgie po sovětské minulosti většina rusky mluvicích obyvatel podporuje ruskou anexi. Většina Ukrajinců, krymských Tatarů a část prozápadních rusky mluvících ukrajinských občanů s anexi nesouhlasí a snaží se jí bránit nebo odchází do bezpečí vnitrozemí. Vznikají dobrovolnické oddíly, na jedné stráně vedené radikálnějšími účastníky revolucí a na druhé stráně ruskými nebo bývalými sovětskými důstojníky (Girkin, Bezler, Pušilin). Do války se oficiálně zapojuje ukrajinský stát a neoficiálně ruský stát. Konflikt je oficiálně nazýván protiteroristickou operací, neoficiálně rusko-ukrajinskou hybridní válkou.

Česko

Rusko

Období

Podkarpatská Rus

Červená Rus (Halič)

Volyň

Střední Ukrajina

Jižní Ukrajina

Východní Ukrajina

Krym