- Novověk, 16.-17. století -

Česko

Rusko

Období

Podkarpatská Rus

Červená Rus (Halič)

Volyň

Střední Ukrajina

Jižní Ukrajina

Východní Ukrajina

Krym

Po Jagelonském období náboženských svobod a rozkvětu měst přichází na český trůn Habsburkové.

Na konci století za vlády Rudolfa Habsburka se Praha dočasně stává hlavním městem Evropské kultury a vědy.

Období despotické vlády Ivana IV Hrozného. Na základě toho, že je vnukem poslední byzantské princezny, se prohlašuje carem (císařem). Tím si nárokuje nejen vládu na celé Rusi, ale i byzantský trůn. Moskevský stát si podrobuje hlavní města volžských Tatarů, rozšiřuje se na východ a a ještě víc zesiluje vojensky. Mnozí Rusové utíkají před despocii na východ, zabydlují Sibiř. Za nimi ale nasleduje ruská vláda. Tak začíná ruská kolonizace Sibiřských zemí a národů.

16. století

Stěhování císařského dvoru do Vídně, porážka stavovského povstání a zavadění roku 1627 Nového zřízení zemského. Tyto události fakticky ponižují Prahu na provincii Habsburské říše.

Od roku 1589 se obnovuje vztah ruské církvi se světovým pravoslavím a vyhlašuje se Moskevský patriarchát.

Po vymření dynastie Rjurikovičů a po pokusech dosadit na moskevský trůn polské staveniky (Lžedmitrijové), usedává na ruský trůn bojar Romanov. Roku 1613 začíná dynastie Romanovců.

17. století, první polovina

Přichází tzv „doba temná“: násilná rekatolizace a postupná germanizace. Zároveň ale začíná rozkvět českého baroka.

Přípojení východu a středu Ukrajiny k Rusku. V Ruském statě jsou učenci Kyjevské akademie zvaní do nového hlavního města Moskvy, jako řečtí odbornici z Cařihradské církve. Jsou polichocení uznáním, kterého se jim nedostávalo v polském statě. Zřejmě jejích vlivem moskevský patriarcha Nikon nařizuje reformu ruské církve: odstraňují se některé odchylky od řecké tradice, které vznikly v době izolace ruské církve od světového pravoslaví . Reforma vede k protestům příznivců staré ruské tradice (saroobřadnici).

17. století, druhá polovina

S ovládnutím Habsburky uherského trůnu se táto oblast stává součástí habsburského soustátí.

Na konci 16. století polský katolický tlak na pravoslavnou šlechtu a duchovenstvo posílí natolik, že se pro vyrovnání svých práv vyšší pravoslavné duchovenstvo a část pravoslavné šlechty se odhodlá v roce 1596 k podepsání církevní unie s Římem. Podpisem smlouvy ve městě Brest v dnešním Bělorusku vzniká řecko-katolická církev (uniaté). Podmínkou unie je zachování tradičního pravoslavného řeckého obřadu, ve kterém shledávají svou národní identitu. Podřízení papeži prostřednictvím unie znamená zrovnoprávnění ukrajinské šlechty s polskou vládnoucí šlechtou. Podepsaná Kyjevským metropolitou unie ale neměla velkou podporu mezi mnichy a měšťany. Největšími odpůrci unie se stala pravoslavná bratrstva ve Lvově a volyňský kníže Konstantin Ostrožský. Podnikají se první pokusy o založení vysokých škol západního typu s pravoslavnou orientací, které by se mohly vyrovnat západní katolické vzdělanosti (bratrské školy a Ostrožská akademie).

V jihovýchodních stepích vzniká Kozácký stát. Formálně je považován polskou vládou za součást Polského království, protože je tvořen přestěhovalci z Ukrajiny. V praxi ale záporožští kozáci žijí dle svých vlastních zákonů a považují se za obránce pravoslavné víry. Zaporoží se stává překážkou pro přímé krymsko-turecké náběhy na Polsko a Rusko. Občas kozáci sami podnikají nájezdy na Krym. Dokonce s použitím svých velkých člunů 6x přepadli turecké lodě u Istambulském přístavu a v roce 1604 vypálili turecké město Varnu (dnes Bulharsko).

Krymské chánstvo se stává součástí Turecké říše. Kvete obchod s otroky zajatými na území dnešní Ukrajiny. Jedna z ukrajinských otrokyní haličského původu jménem Roxolana výrazně ovlivňuje Tureckou politiku, když se stává oficiální manželkou Sulemana I Nadherného. O její době se vypraví v populárním tureckém seriálu „Velkolepé století“.

Název Ukrajina začíná být běžně užíván. Obyvatelstvo si se stoupající vzdělaností začíná uvědomovat svou vlastní odlišnou od zbytku bývalé Kyjevské Rusi národní identitu. Ukrajinci se jako jediní ze Slovanů postupně zabydlují v stepích, zachovávají si ale zemědělský způsob života i ve stepích. Obchodní styky a vojenské konflikty s Turky ovlivňují ukrajinské způsoby oblékání a vedení boje. Zároveň ale existuje na Ukrajině západní evropský právní systém a magdeburské městské právo. V Kyjevě vzniká Kyjevo-Mohylanská akademie, je první pravoslavnou vysokou školou na území bývalé Kyjevské Rusi. Na rozdíl od Ruska a Běloruska v rozlehlých ukrajinských stepích je podstatně slabší význam šlechty, vzorem sociálních vztahů se pro společnost stává vojenská demokracie Záporožské Siče, ve které v té době šlechtický titul nezaručoval vyšší postavení.

Posilují jazykové rozdíly mezi jižní polskou Rusí (Ukrajinou), severní moskevskou Rusí (Rusko) a západní litevskou Rusí (Bělorusko). Všichni se ale ještě stále označují za Rusy a hlavním spojujícím příznakem všech tří Rusí zůstává křesťanství řeckého rytu. Rusové mají vlastní církevní jurisdikci s Moskevským patriarchou na čele. Ukrajinci jsou se svým řeckým pravoslavným obřadem částečně v jurisdikci cařihradského patriarchy a částečně římského papeže.

Stoupá polsko-ukrajinská nevraživost. V roce 1648 propukává celoukrajinské kozácké povstání vedené hejtmanem Chmelnickým. Konflikt propukl hlavně v rovině sociální: volní kozáci s nevolníky na jedné stráně a vládnoucí polští páni na druhé. Zároveň ale tyto rozdíly odpovídají skupinám náboženským (pravoslavní a katolíci) a etnickým (Ukrajinci a Poláci). Tyhle události nijak významně nezasahují do Běloruska, ani do Ruska. Proto právě v době kozáctví, které trvalo zhruba jedno staletí před a jedno po Chmelnického povstání, viníka ukrajinské sebeurčení a sebeuvědomění jako národa Ukrajiny. Kozácká doba dala základ politických a mravních ideálů, lidové literární tvořivosti, lidových krojů, kultů kozáckých vojenských úspěchů, které určují ukrajinské národní prvky a cítění obyvatelstva po další dobu. Následující odlišný historický vývoj Ukrajiny rozdělené mezi Polskem a Ruskem ovlivnil podle regionů jen menší detaile folklorních prvků, nezměnil ale citový a ideový vztah k historickým a mytickým ideálům svobody kozácké Ukrajiny.

Krymští Tataři spolu s Turky podnikají náběhy na Ukrajinu a obchodují na Blízkém Východě ukrajinskými otroky.

Po povstání Chmelnického zůstává součástí polského státu. Tlak polské šlechty na místní obyvatelstvo vyvrcholí v pomstu za všechna příkoří z doby kozáckého povstání. Většina místních se v krátké době stává nevolníky.

Vyčerpaný povstáním kozácký stát se spojuje s Ruským carstvím. Pro takové rozhodnutí je určující společná pravoslavná víra. Brzy ale přichází první vzájemné nepochopení. Kozácká představa o spojení se zachováním kozáckých svobod v podobě personální unie evropského typu (jeden car – dva státy) je pro ruské absolutistické samoděržaví nepřijatelná. Pro vzniklé na periferii Evropy ovlivněné jinými asijskými způsoby vlády moskevské samovládnutí je nepřípustné něco, jako habsburské soustátí různých historických zemí nebo polsko-litevský stát s odlišnou samosprávou pro spojené celky. Odchod zpátky k Polákům po kozáckém povstání je pro kozáky ještě víc nepřijatelný, než kompromis s postupným omezením svých práv. Roku 1686 se Kyjevská církev podřizuje Moskvě. Kyjevská metropole se ponižuje na arcibiskupství, později na obyčejné biskupství. Řada kyjevských vzdělanců je zvána z Kyjeva do Moskvy. Kyjev se stává provincií a Kyjevský metropolita se stává obyčejným biskupem. Centrum pravoslavné vzdělaností se stěhuje z Kyjeva na sever do Moskvy a v 18. století do nově vzniklého Petersburgu. Kozáci stále braní jižní hranice před Turky a Tatary.

Tataři se krátce spojují s Chmelnickým v jeho tažení proti Polákům, ale v rozhodující okamžik odstupují od toho spojenectví.